Samojed
- Poslední aktualizace: 11.04.2020
Usměvavý huňatý pes připomínající plyšovou hračku – to je samojed. I když vás svým vzhledem okouzlí, měli byste se ještě před jeho pořízením seznámit s nároky a zvláštnostmi tohoto přitažlivého plemene. Samojed svého pána miluje, ale vyžaduje pochopení a respekt. Je středně velký a opravdu hodně chlupatý. Má spoustu energie, kterou potřebuje vybít. Je tedy vhodný především pro aktivního člověka.
Bude šťastný v rodinném prostředí a v bezprostřední blízkosti svého pána. Je neskutečně věrný a oddaný společník, ale na oplátku očekává nezávislost a určitou míru volnosti.
Samojed je vysoce inteligentní, vždy se rozhoduje tak, aby výsledek byl nejlepší hlavně pro něj. Jeho typickou vlastností je také tvrdohlavost. Proto zvažte, zda jste ochotni věnovat tomuto nádhernému a věčně usměvavému psovi dostatek času, stálé místo v rodině a zdravou dávku respektu. Samojed se vám určitě odvděčí oddaností a láskou.
Základní charakteristika plemene
| Původ plemene | Rusko – severní část, Sibiř |
| Originální název | Samojedskaja Sabaka |
| Klasifikace FCI [1] |
Skupina V. Špicové a primitivní plemena Sekce I. Severští saňoví psi Standard č. 212 |
| Původní využití | Saňový pes, společenský pes |
| Dnešní využití | Společník |
| Hmotnost | 23-30 kg |
| Výška | 53-57 cm |
| Barva srsti | Bílá, krémová |
| Délka života | 12 let |
| Velikost vrhu | 2-6 štěňat |
Samojed patří k poměrně starým plemenům. Jedná se o středně velkého psa. Původně byl průvodcem a hlídačem, sloužil i jako lovecký a později saňový pes. V současnosti je ceněn zvláště jako společník. Je přátelský a bude dobrým parťákem vám i vašim dětem.
Samojed působí dojmem, že se neustále usmívá. Tento typický znak způsobuje usazení a tvar očí a poněkud zvednuté koutky tlamy. Úsměv symbolizuje jeho přátelskou povahu. Je také velice pozorný a živý, nebývá však plachý ani agresivní, takže s ním rozhodně nepočítejte jako s hlídačem domu, zahrady a přilehlých pozemků.
Důstojný pes okouzluje nádhernou a hustou bílou srstí, je však nutno vzít na vědomí pravidelné česání a také línání. Jako majitelé tohoto úžasně elegantního psa se budete muset smířit s neustálou přítomností chlupů a každodenním úklidem. Kartáče, potřeby pro česání a válečky na chlupy budou patřit k vaší stálé výbavě.
Rodina a společnost jsou pro Samojeda nezbytnou součástí života. I když si většinou vybere jen jednoho rodinného příslušníka jako pána, miluje i všechny ostatní a chová se k nim neobyčejně laskavě. Počítejte s tím, že pobyt o samotě bude snášet špatně a bude se rozhodně dožadovat společnosti. Miluje děti a neodmítne s nimi provádět jakoukoli rošťárnu.
Před pořízením samojeda se důkladně seznamte s jeho typickými vlastnostmi a náročností, určitě se vyplatí návštěva u chovatele nebo majitele, který má se samojedy dostatek zkušeností. S jakými vlastnostmi byste měli počítat? Podívejte se na krátký přehled.
Temperament a osobnost
Jako majitelé samojeda oceníte především jeho báječnou přátelskou povahu a také poměrně snadnou ovladatelnost. Je inteligentní, přizpůsobivý a ochotný spolupracovat. Ke spokojenému společnému životu je však nutno respektovat několik pravidel. Výchova musí začínat již ve štěněcím věku, aby se pes naučil pravidlům soužití a poslouchal příkazy. Také potřebuje pochopit, kdo je jeho pánem a jak rodina jako celek funguje.
Včasná socializace zajistí, že z vašeho štěněte vyroste dobře vychovaný pes s nekomplikovanou povahou. K seznámení s dalšími lidmi, zvířaty a okolím napomohou procházky parkem, setkání se sousedy nebo návštěvy cvičiště. Zvěte často návštěvy a choďte do obchodů, které umožňují vstup se psy. Výrazně tak zlepšíte sociální dovednosti štěněte.
Typickým znakem tohoto plemena je laskavost a hravost. Samojed je energický a miluje život. Není plachý, nebojí se cizích lidí a nebývá agresivní. Je něžný, otevřený a rád si hraje. Je věrný a svou rodinu by dokázal chránit. Protože jde o společenského psa, neměl by být zavírán do kotce nebo na dvorek, kde by byl delší dobu sám.
Samojed není jen příjemnou chlupatou kuličkou. Je úzce spojen se svými blízkými a chrání je od svého nejmladšího věku až po stáří. Má dobrý instinkt a je ostražitý. Jeho hlídačské schopnosti se vztahují k lidem, ne k majetku. Vycítí-li nějakou hrozbu, okamžitě vás na ni upozorní. Bojuje tehdy, chrání-li svou rodinu a nemá jinou možnost obrany.
Temperament a povahu jedince ovlivňuje také dědičnost. Při výběru štěněte je dobré poznat alespoň jednoho z rodičů. Většinou se jedná o matku, a štěňata alespoň chvíli pozorovat, abyste vybrali to, jehož temperament bude vám a vaší rodině vyhovovat. Jeho chování vůči matce a sourozencům napovídá, jaké bude štěně v dospělosti.
Klady
Zápory
Vzhled
Samojed je druh špice ve střední velikosti. Většinou má elegantní bílou barvu. Postava i postoj působí sebevědomě, silně a vytrvale, ale také příjemně a laskavě. Tvář je usměvavá, pohled na výraz samojeda vyvolává dojem dobré nálady a laskavosti.
Hlava je nápadně silná, má tvar klínu. Nejširší oblast se nachází mezi ušima. Nosní část čenichu je většinou černá a dobře vyvinutá. V některých částech roku se může barva měnit a blednout, ale na okrajích je vždy tmavá.
Tlama má délku stejnou jako lebka, je silná a směrem k nosu se zužuje, Není však špičatá ani nepůsobí mohutným dojmem. Nosová část je rovná. Pysky jsou masité, tmavé barvy a dobře přiléhají. Tlama má lehce zvednuté koutky, takže samojed vypadá, jako by se neustále smál. Skus zubů je pravidelný a nůžkový, čelisti silné.
Oči má samojed hnědé, mandlového tvaru, ve větší vzdálenosti od sebe a mírně šikmé, což přispívá k jeho výrazu inteligentního a veselého psa. Má také černá oční víčka.
Vzhledem k tělu má toto plemeno poměrně malé uši. Ty jsou silné, vztyčené, trojúhelníkového tvaru a lehce zakulacenými špičkami. Jsou výše posazené, ve větší vzdálenosti od sebe a pes jimi lehce pohybuje.
Hlavu nese středně dlouhý silný krk, většinou hrdě vztyčený. Na něj navazuje tělo, které je delší než kohoutková výška. Samojedův trup je dobře a pevně stavěný, ale pružný a velmi pohyblivý, s jasně viditelným kohoutkem.
Hřbetní část je středně dlouhá, rovná a dobře osvalená. Feny mívají hřbet delší než psi. Typická jsou kratší, silná a dobře viditelná bedra. Stejně silná a svalnatá jsou záda. Ta jsou plná a lehce se svažují. Samojed má široký a dlouhý hrudník s klenutými žebry.
Ocas je umístěn vysoko, pokud je Samojed rozrušen nebo se hýbe, nosí ocas ohnutý směrem dopředu na hřbet či bok. Pokud je pes v klidu, nosí ocas svěšený.
Nohy jsou silné a rovné, tlapy oválné. Dlouhé prsty míří přímo vpřed a pruží. Nejsou příliš těsně u sebe, mají klenutý tvar. Polštářky jsou měkké a pružné. Případné paspárky je nutno včas odstranit. Samojed se pohybuje dlouhými kroky, volně. Z jeho pohybů je znát neúnavná síla.
Hustá a bohatá srst polárního typu patří k typickým znakům plemene. Je silná a pružná. Tvoří ji krátká a měkká podsada a hrubá delší krycí srst. Kolek krku a plecí tvoří límec. Srst hlavy a na předku končetin je kratší. Na povrchu je lesklá. Základ barvy je vždy bílý, můžou se vyskytovat i béžové znaky, ne však na celém těle.
Vzhledovou vadou může být slabší kostra, kratší nohy s kravským postojem, vlnitá srst, dvojitě točený ocas, hrudník ve tvaru sudu, příliš měkké uši, klešťový skus, žlutá barva očí, malý rozdíl mezi samcem a samicí či rezervované chování.
K vážným vadám a vadám, které psa vylučují z chovu, jsou oblasti bez pigmentu na víčkách a pyscích, podkus a předkus, odlišná barva srsti nebo očí, nevztyčené uši, agresivní či bázlivé chování.
Inteligence
Šťastný, přátelský, ale také chytrý a poněkud tvrdohlavý pes s potřebou motivace při učení – to je samojed. Velmi vysoká inteligence je předpokladem k vynikajícím výsledkům při výcviku a ke spolupráci s člověkem. Velmi dobře reaguje na motivaci žrádlem, takže je schopen i náročných výkonů.
Samojedi neradi neustále opakují to, co se už naučili. Je tedy potřeba přidávat neustále nové věci, cviky a herní prvky. Pomůže i změna prostředí. Psi si také rychle zvykají na ruch a nové lidi. Můžete s nimi navštěvovat cvičiště, popřípadě se věnovat psím sportům. Velmi rychle pochopí podstatu a společně si můžete užít mnoho legrace.
Důležité je pochopit povahu samojeda. Jeho pozornost je potřeba neustále udržovat, jinak se při své chytrosti bude nudit a odmítne dále trénovat. Je potřeba zaměstnat i jeho hlavu, aby se namáhal jak fyzicky, tak psychicky. Začátečníci by se měli poradit se zkušenějším chovatelem, který jim může poskytnout cenné rady.
Zdraví
Toužíte-li po plemenu psa, které není proslulé množstvím zdravotních problémů, je pro vás samojed tou pravou volbou. Je totiž přirozeně zdravý, odolný a vůči mnoha obvyklým chorobám imunní. Přesto se u něj mohou vyskytnout některé choroby, jako je dysplazie kyčelního kloubu, selhání ledvin, hypotyreóza, cukrovka, luxace patelly, rakovina, srdeční onemocnění nebo atrofie sítnice. Mnohé z těchto chorob jsou dědičné a nelze jim nijak předejít.
Péče
Péče o samojeda není náročnější než o jiné psí plemeno, pouze srst je nutno pravidelně česat. Srst je hustá, protože měla psa chránit před chladem a zimou, a je samočistící. Pokud se samojed ušpiní, po uschnutí mu špína ze srsti opadne. To znamená, že samojeda nemusíte často koupat, ale budete muset počítat s česáním cca třikrát do týdne.
Zvláště v období línání, které přichází dvakrát ročně, je každodenní česání nezbytnou nutností. Stejně tak počítejte v tomto období s vysáváním každý den.
Srst nezapáchá a má výbornou schopnost izolace. Někteří lidé si ji nechají spřádat a pak z ní vyrábějí například svetry a jiné výrobky. Již v dávné historii si z ní nomádi pletli různé části oblečení.
Každý týden je potřeba vyčistit psovi uši a dvakrát nebo třikrát týdně zuby. Tím se odstraní zubní kámen a také bakterie, které v něm bývají. Pokud chcete předejít onemocnění dásní a páchnoucímu dechu, čistěte zuby denně.
Zápach z uší nebo zarudnutí by mohly znamenat infekci. Po kontrole je třeba vytřít vnitřní stranu boltců speciálním prostředkem určeným na psí uši. Čistí se pouze vnější ucho.
Každé tři až čtyři týdny je nutné zastřihnout drápky. Ne každý pes si drápy obrousí přirozeným způsobem. Jakmile slyšíte drápy cvakat o podlahu, je čas na zastřižení. To lze provést doma speciálními kleštičkami nebo ho provede veterinární technik.
Při domácím zastřihování je nutné dávat pozor na krevní cévy, kdybyste střihali příliš hluboko, způsobili byste krvácení a pes by se dalšímu ošetření bránil.
K péči patří zajištění vhodného prostředí. Pro samojeda je ideální pobyt na zahradě nebo dvorku se vstupem do domu, aby mohl trávit společný čas s rodinou. Pro chvíle samoty, kterých by nemělo být mnoho, je potřeba zajistit psovi dostatek zábavy, jinak bude ničit věci ve svém okolí.
Aktivity přizpůsobujte počasí – samojed miluje sníh, ve kterém si rád a dlouho hraje. Horka sice snese, ale neměl by při nich vyvíjet přílišnou aktivitu. V takovém případě jsou vhodné vycházky ráno nebo večer, kdy je chladněji. Při vlně veder je psovi lépe uvnitř, kde funguje klimatizace nebo je puštěný větrák.
Štěňata by si neměla hrát na tvrdém povrchu, hodně běhat nebo skákat, ani tahat těžké předměty. S těmito činnostmi je nutno vyčkat až do věku, kdy budou plně vyvinuty klouby, tedy až po druhém roce života. Navykejte samojeda na chůzi na vodítku, zvláště tam, kde se vyskytují další menší zvířata – mohly by převládnout jeho lovecké pudy.
Krmení
Když si pořídíte štěně samojeda, musíte počítat s vyššími nároky na kvalitu krmiva. Tito psi mají sklony k obezitě, potřebují velmi kvalitní krmivo a je potřeba vždy dodržet doporučené množství. Dávky se přizpůsobují míře fyzické zátěže, metabolizmu a věku psa. Důležité je i roční období. Samozřejmostí je i dostatek čerstvé vody.
Zda krmíte správně či má váš pes nadváhu nebo podváhu lze zjistit jednoduše – pas by měl být viditelný. Při položení rukou na záda s palci položenými podél páteře a s prsty směřujícími dolů, byste měli cítit žebra i bez vyššího tlaku. Jestliže žebra neucítíte, měli byste zvýšit fyzickou aktivitu a snížit dávky jídla.
Odlišnou péči potřebuje štěně. Štěňata samojeda by měla růst pomalu a pravidelně. Proto potřebují dostávat co nejkvalitnější stravu s obsahem bílkovin mezi 22-24% a tukem mezi 12-15%. Krmí se v různých intervalech podle věku.
Štěňata mají menší žaludek, a proto je vhodné rozdělit krmení do více dávek. Do 3. měsíce života podávejte 4-5 dávek denně, do půl roku 3 jídla za den. Od půl roku pak už můžete přejít na dvě dávky denně. Při krmení granulemi je vhodné granulky navlhčit mlékem nebo masovým vývarem a v každém případě do jejich blízkosti umístit misku s vodou.
Stravu podávejte v pravidelný čas. Pokud pes něco nesní, odstraňte tyto zbytky z jeho dosahu. Pokud byste zbytky v misce ponechali a přidali další dávku, mohlo by se štěně začít přejídat a založilo by si na budoucí obezitu. Po krmení by mělo následovat venčení a odpočinek.
Správná výživa úzce souvisí s prevencí chorob, především s dysplazií kyčelních kloubů. Nekvalitní krmení může toto dědičné onemocnění ještě výrazně zhoršit. Předcházet onemocnění lze také preventivním podáváním přípravků, které podpoří správný vývoj kostry, svalů, vazů a šlach. Od třetího měsíce věku je možno přidat přípravky pro správný vývin kloubů.
Výchova a výcvik
Výchova a výcvik jsou u samojeda nesmírně důležité. Jde totiž o vysoce inteligentní plemeno, které se rádo naučí něco nového a bude se věnovat i psím sportům. Nesmíte však chtít, aby opakoval vícekrát jeden a ten samý cvik, nudilo by ho to a přestal by spolupracovat. Proto se tento pes nehodí pro úplné začátečníky, určitá zkušenost s výcvikem je zde potřeba.
Počítejte s časovou náročností. Samojed je pes společenský a bude chtít trávit co nejvíce času se svým majitelem a jeho rodinou. Bez této možnosti se z něj stane nešťastný a nevyrovnaný pes se sklonem ničit věci kolem sebe, jak v bytě tak venku – okousaný nábytek, roztrhané oblečení, zničené boty, rozhrabané záhony a podobné katastrofy by pak byly na denním pořádku.
Samojed se i při výcviku musí bavit a odbourávat přebytečnou energii, které má vskutku dost. Pokud tuto možnost nebude mít, můžete očekávat, že se zabaví ničením věcí, popřípadě štěkáním a vytím, což vám může způsobit značné problémy v sousedských vztazích.
Jste-li sportovci, užijete si se samojedem spoustu zábavy. Zvládnete-li psa pozitivně motivovat, můžete se věnovat například agility, canicross, dogtrekking, záchranářství, canisterapii a dalším aktivitám. Stále však mějte na paměti, že pokud psa trénink nebude bavit, nic s ním nesvedete.
Nepatříte-li ke sportovcům, neznamená to, že by samojed nebyl psem pro vás. Pořád zůstává rodinným mazlíkem, který bude milovat to, že je ve vaší přítomnosti. Zajistěte mu však dostatek výběhů a vycházek a příliš ho nezavírejte doma. Psovi byste měli dopřát denně alespoň 60 minut aktivních procházek, za týden by to mělo činit minimálně 12 – 15 km.
S výcvikem začněte ihned po přivezení štěněte domů. Čím déle se s výcvikem základní poslušnosti a návyků vyčkává, tím je práce obtížnější. Samojed je natolik chytrý, že na vás bude zkoušet, kolik vydržíte, a když budete ustupovat, přestane poslouchat úplně. Náprava je pak náročná na čas i nervy a ne vždy se povede.
Vztah k dětem a zvířatům
Děti a lidi obecně samojed miluje. Nemusíte mít obavy nechat větší děti se psem o samotě. Budou si rozumět, protože toto plemeno je hravé a velmi energické, opatrné v kontaktu i laskavé. Je ideální volbou právě pro rodiny s dětmi. Samojed má rád i hry s větším počtem zúčastněných. Tyto vrozené vlastnosti je vhodné rozvíjet již od mladého věku psa a pamatovat na ně i při výcviku.
I ve vztahu k dětem platí opatrnost. Děti musí být poučeny o správném chování ke psům. Menší děti by neměly být ponechávány se psem bez dohledu. I když jim samojed nebude chtít ublížit, mohl by je v průběhu hry odstrčit nebo shodit.
K ostatním psům má samojed dobrý vztah, pokud je s nimi seznámen a nějakou dobu stráví spolu pod dohledem. Stanou se poté dobrými přáteli a umí si společně také hrát. Musíte-li svého psa často nechávat doma samotného, pořiďte mu psího společníka.
Podobně je na tom samojed i s ostatními zvířaty, dokáže se s nimi dobře sžít. Mějte však na paměti, že tento pes byl i lovcem a stále má zachovány i lovecké instinkty. Drobnější zvířata rád honí, je tedy nutné na něj dohlížet a snažit se tuto vlastnost mírnit výcvikem.
Historie plemene
Budete-li pátrat po historii plemene samojedů, dostanete se do doby více než tisíc let před naším letopočtem. Plemeno tohoto krásného huňáče patří k nejstarším na světě. Jeho majiteli byli severští kočovníci, jejichž jméno dostali i jimi vlastnění psi. Teritoriem kmene Samojedů byl sever Ruska a Sibiř.
Psi používaní jako pastevečtí měli v jiných oblastech různé zabarvení, pouze na severu tahali sáně a pomáhali s lovem čistě bílí psi. Ti vynikali také přátelskou a mírnou povahou. Vždy se pohybovali kolem svých majitelů, spali s nimi uvnitř a také je zahřívali. Slabí jedinci byli vyřazováni, takže chováni byli jen silní a přátelští psi. Ti pro své rodiny lovili soby, později hlídali stáda a tahali sáně.
Na konci 19. století se první štěňata samojedů dostala do západní Evropy. Standard chovu byl ustanoven na přelomu 19. a 20. století. Samojed se stal společenským psem, chov se posléze rozšířil i do Spojených států.
